Archeologická konference v Pezinku

Info

Vydali jsme se spolu s doktorem Alešem Chalupou na archeologickou konferenci v Pezinku u Trnavy s vlastním příspěvkem:

Expressing Religious Ideas through Visual Art: A New Interpretation of the Third Symbol of the Mithraic Grade Miles on the Floor Mosaic from the
Felicissimus Mithraeum in Ostia

Aleš Chalupa, Tomáš Glomb

Krátká anotace:

The Roman Cult of Mithras is an example of a religion which expressed its central

ideas not by text but through visual art. This paper deals with a single instance of

this strategy and exemplifies its use in the Mithraic art. In the first part of the paper, a

new interpretation of the third symbol of the Mithraic grade Miles on the floor mosaic

from the mithraeum Felicissimus will be presented. The object which this symbol

represents has been, according to our opinion, wrongly identified in the previous

scholarship and a new interpretation is urgently required. In the second part of the

paper, after we have argued that the new interpretation we are proposing conforms

better with other Mithraic evidence, possible meanings of this object in Mithraic

religious ideology will be explored and evaluated.

Den 1

Dopoledne jsme nasedli na vlak a vyrazili. Do Bratislavy nás doprovázel E. Thomas Lawson, který je jedním ze zakladatelů kognitivní vědy o náboženství. Cesta to byla velice příjemná, protože Thomas je plný nevšedních historek jako: Tam jsem zachlastal s Donaldem Wiebem, až jsme ho nesli ze schodů a nebo tam v Jižní Africe jsem volal přes tři kopce na věštce tímto jazykem (a následovala ukázka). Samozřejmě my s Alešem nejsme troškaři a tak jsme do něj stihli nahustit náš volební systém a českou diakritiku (Ř jsme ale nepokoušeli). V Bratislavě nás Thomas opustil a my jsme nastoupili do vlaku již směr Pezinok. Spořádali jsme bagety a Aleš zmerčil vedle sebe vlak Regiojet, a tak hned postoval status na FB, než Regiojet i s internetem odjel.

Za oknem se začaly míhat vinice, což znamenalo blízkost Pezinku. Zatím jsem odsud viděl jen pár set metrů k hotelu, ale jeví se to tady jako moc příjemné městečko. Ubytování je velmi hezké a komfortní, ale naše pokoje jsou od sebe vzdáleny přes dvorek, tudíž veškerá spolupráce s kolegou probíhá online. S internetem jsem se ale hned po příjezdu pobavil. Wifi signál totiž vede přes můj pokoj asi křivkou, takže když jsem se usadil ke stolu a nenalezl jsem žádný signál, splašeně jsem psal Alešovi smsku: "Nemám internet a co ty?" Nakonec jsem notebook vystrčil oknem a chtělo se mi zvolat hurá jsem online, nicméně to taky nebylo úplně ono. Teď už jsem ale spokojený, protože jsem v pokoji přestavěl nábytek tak, že jsem postele odsunul do koutů a stůl usadil do středu místnosti. Vypadá to hrozně, ale chytám signál!

Večeře zde v hotelu Vinársky Dom byla luxusní. Nebudu se nějak extra rozepisovat, protože myslím, že zvolené menu mluví samo za sebe:

Polévka: Hovězí vývar s játrovými knedlíčky
Hlavní chod: Vepřová panenka v oříškové krustě s opékanými brambory (já)/ Kuřecí steak s cherry omáčkou a opékanými brambory (Aleš)...a žádná přebytečná obloha, jen krásně dochucený salát.
Dezert: Kaštanové pyré se zmrzlinou.
A k tomu samozřejmě výborné víno vybrané dle typu jídla.

Den 2

Ráno jsem vylezl ze svého pokoje a paní uklizečka mi říkala, ať ani nezamykám, že mi hned poklidí. Trochu ve mě hrklo, protože jsem v celém pokoji kvůli internetu přeskládal nábytek a navíc oblečení zrovna do komínků neskládám. Ale dobře, vpustil jsem ji dovnitř alespoň s malým varováním, co ji čeká a šel jsem na snídani. Tam už čekal Aleš a sdělili jsme si dojmy z noci. Oba jsme se vyspali blbě. On, protože přes papírové zdi poslouchal upovídané sousedy a mě žral komár.

Královsky jsme posnídali a vyrazili na registraci a první blok přednášek. Kulturní dům v Pezinku skýtá posezení jako v kině, a tak se řečníci velmi dobře poslouchali. Neměl jsem ani moc tendence si do bloku kreslit čmáranice a poslouchal jsem různé archeologické objevy. O přestávce jsem přemýšlel o tom, že by bylo dobré, kdyby lidi z akademické sféry absolvovali nějaký kurz o tom, jak prezentovat své studie a jak používat powerpoint. Některá témata by totiž byla zajímavá, nicméně powerpoint s málo obrázky a hustým drobným textem to občas zabil. Účastníci tady jsou ale veskrze příjemní a sympatičtí. Organizace dobrá, program taky.

Odpoledne přišel čas i na náš příspěvek. Měl jsem obavy, zda po prezentaci padne nějaký dotaz, protože jich u jiných přednášek moc nebylo, ale dopadlo to dobře. Zpětná vazba byla perfektní. Nejenže posluchači uznali, že máme s kýtou pravdu, ale dostali jsme zajímavé dotazy a tipy na další studie, které nám mohou pomoci v dalším rozvoji této teorie.

Večer jsme se dočkali hostiny, která připomínala svatbu a to hlavně uspořádáním stolů do písmene "U". V hotelu Vinársky Dom vaří opravdu výtečně. Poté jsme popíjeli s kolegy víno a jakmile byla dopita láhev, personál donesl další, takže bylo veselo. Po asi desítce skleniček vína se pořád řešila ta naše "býčí šunka", tudíž jdu spát s hřejivým pocitem, že jsme opravdu udělali dojem.

Den 3

Na snídani jsme si sdělili, že jako včerejší noc byla sranda a že míchaná vajíčka nás z toho dostanou. Jenomže na konferenci na nás čekala past. Byl to polský řečník bez powerpointu. Nevím, jak to dával Aleš, ale já měl po prezentaci červenou ruku z toho, jak jsem se štípal, abych neusnul. Po prvním coffee breaku se ale vše obrátilo a následovaly  inspirativní přednášky o skleněných nádobách a experimentální archeologii.

Odpoledne pak tak nějak uteklo a na člověka trochu padly starosti, že konference za chvíli končí a bude třeba řešit spoustu projektů do školy. Jenže to se brzy změnilo. Čekala nás prohlídka v dalším muzeu. Tentokrát se jednalo o lisy na víno a prostory plné příjemných vůní. Na konci pak čekala odměna v podobě degustace vína a sommeliéra. Pán rozsáhle vyprávěl o všech možných atributech vína a postupně nám nalil bílé i červené. Učil nás jak s vínem šplouchat, jak ho čichat a spoustu dalších věcí. Jenže když nás takhle navnazoval a stále nedal pokyn k pití, tak někteří jedinci svou sklenici doslova hypnotizovali. Sommeliér pak smočil jazyk a všichni konečně do sebe vyklopili své víno. Poté se servírovala "kačica" se zelím a "lokšemi", což byla opravdová lahůdka.

Během večera mi došlo, že za ty dny jsme utvořili jakousi partu spolu s Phd. mladými archeology a že je s nimi sranda. Zase nějak přišla řeč na to, jak Klaus ukradl pero a jak dostal kuličkovkou. Vtípky o poznámkovém aparátu studentských prací měly taky grády, když jeden archeolog vzpomínal na studenta, který do poznámky pod čarou uvedl letáček z kauflandu.

Přišel ale čas zavíračky ve vinném sklípku a musí se jít spát.